Rosického zpověď: Spartu miluju, ale rodinu víc. Návrat Kuchty i díky bráchovi, co přestavba?

Čtvrtá figura, postup do předkola Konferenční ligy – a to s odřenýma ušima. Prohra ve finále poháru s nadšenou Olomoucí. Pochyby o skautingu, posledních posilách, kupříkladu stomilionovém střelci jménem Albion Rrahmani. Hledání nového trenéra, které nakonec skončilo velkým návratem. K tomu nemalé potíže se srdcem, nutná hospitalizace, potřeba ubrat plyn. Tedy mnohem zásadnější záležitosti než je samotný fotbal.

Tomáš Rosický, už téměř sedm let sportovní ředitel Sparty, má o čem mluvit. Pár dnů po konci strašidelné sezony (Rosického pojmenování) a opětovném uvítání Briana Priskeho na Letné dorazil do studia Ligy naruby a poskytl deníku Sport exkluzivní rozhovor. Nešlo začít jinak, to je pochopitelné…

Tomáši, zásadní dotaz: Jak vám je?
„Samozřejmě, je to složitá situace pro mě, pro celé moje okolí. Ale jak už jsme dávali do prohlášení po mé příhodě, měl bych být v pořádku. Řekl bych to tak, že je to krásné upozornění – a já to tak beru – že už nejsem nejmladší, bude mi pětačtyřicet. Do všeho, co jsem kdy dělal, jsem šel po hlavě, naplno a zapomínal jsem na sebe.“

Co z toho plyne?
„Uvědomění, že se prostě musím začít starat také sám o sebe. Přece jenom v roli, kterou mám, se starám o spoustu lidí a v určité fázi jsem zapomněl na sebe. Vezmeš si svoji životosprávu, sesumíruješ si to, pak ležíš na jipce a říkáš si: No, to seš blbec, že jo. Takže je to pro mě takový milník, jak se říká, všechno je pro něco dobré. Beru to pozitivně, říkám si, že se stalo něco, za co si můžu taky trochu sám svým životním stylem. Probudilo mě to, vím, že si musím najít čas, abych si zacvičil, proběhl se. Teď teda nemůžu nic, ale myslím do budoucna.“

Půjde to vůbec? Vaše práce vyžaduje přístup takzvaně 24/7.
„Ono to je jednoduché, bude muset. Protože když životní styl nezměníš, nenajdeš si chvilku na sebe, potom se nedá nic dělat… Pokud se vrátím do plného stavu, den začnu tím, že se budu starat sám o sebe, půjdu si zacvičit, proběhnout se. Prostě přes to nepojede vlak.“

Měl jste nějaké výstrahy, že přijde průšvih? Když to přeženeme, od pěti let jste pod tlakem. Rosický musel být vždycky nejlepší.
„Neměl jsem vlastně žádné varování. Vlastně to není navázané na to, co se říká, na tlak médií, fanoušků. Jsou lidé, co to blbě snáší, ale moje výhoda v tomhle je, že jsem to už zažil jako hráč. Doba se sice změnila, objevily se podcasty, sociální sítě, všichni chtějí být zajímaví, sbírají lajky, palce nahoru. Ale jako fotbalista to zažiješ, ve středu tě nosí na ramenou, vynášejí do nebes a v sobotu jsi největší pitomec, protože ti to nejde.“

Jde si na to zvyknout?
„Tlak je podobný i v roli sportovního ředitele, v níž jsem já. Když to nezvládáš, nemůžeš ji dělat, nebudeš ji dělat dobře, protože podléhat názorům z venku není nikdy dobře. Takže jsem žádné indikace neměl, šlo o dlouhodobost pobytu v prostředí, mého nestarání se o sebe, práce jako takové.“

Takže jste najednou zkolaboval?
„Tak to nebylo, že bych se někde složil, že by to se mnou švihlo. To ne… Dokonce jsem se sám odvezl do nemocnice. Nějaké tři čtyři dny jsem měl mírné potíže, čtvrtý pátý den jsem si říkal, že už si budu muset někam zajít, protože se to zhoršovalo. Pak přišel den, kdy se finalizoval přestup Santiaga Enemeho z Liberce. Ráno jsem dodělal Enemho, pak jsem se odvezl do nemocnice a oni si mě tam nechali.“

Co vám řekli?
„Že jsem měl přijet mnohem dřív.“

V jakém stylu nyní pracujete?
„V dnešní době se dá spousta věcí dělat na telefonu, na počítači. Takže jsem doma a funguju v tomhle módu. Nechci říct, že jsem úplně v pohodě, ale je to dobré. Mám problém, co se týče osobního setkávání. Když absolvuju nějaký mítink, hrozně moc mě to vyčerpává. Proto jdu na Spartu, jen abych se potkal s našimi lidmi, zařídil, co je důležité. Momentálně bych popsal stav tak, že jedu v takovém covidovém režimu.“

Spartu miluju, ale svoji rodinu mám samozřejmě radši

Máte už konkrétní vyhlídky do budoucna?
„Vlastně je teď nedokážu říct, protože ještě musím podstoupit různé testy. Až výsledky ukážou, jestli se vrátím úplně naplno, jak to bylo dřív, nebo v omezeném módu, anebo z toho budu muset úplně odstoupit. Všechny tři varianty jsou asi ve hře, nedokážu momentálně říct, která to bude.“

Užírá vás nejistota? Co kdybyste musel skončit?
„Takový je život, ale samozřejmě by mě to mrzelo. Fotbal je něco, co mám rád, je to můj život. Ale už jsem to zmiňoval, bude mi pětačtyřicet, mám rodinu, malýho kluka, ženu, nemůžu myslet jen na sebe. Kdybych něco riskoval… Zdraví máme jenom jedno, život je jenom jeden. Spartu miluju, ale svoji rodinu mám samozřejmě radši. Uvidíme, jak to dopadne. Takhle to chodí, ale určitě by mě mrzelo, kdybych z toho kolotoče musel odejít úplně, protože fotbal mám rád.“

Tlak je na vás však silný a jednoznačný. Který je pro vás nejhorší – od majitele, fanoušků, od značky Sparty, od vás samotného?
„Nejvíc na mě působí ten, který si vytvářím sám, protože jak už jsem zmiňoval, když už něco děláš, máš to dělat pořádně. Zase je to reflexe na moji hráčskou kariéru. Když něco nejde, vztahuju si to sám na sebe, protože na koho jiného… Většinu primárních a důležitých rozhodnutí dělám já a pak mě to samozřejmě hodně trápí. Na druhou stranu, tlak od okolí, tedy od médií, fanoušků, od dalších lidí v klubu, dokážu docela dobře odfiltrovat.“

Jakým způsobem?
„Nejsem ten, kdo podléhá panice, snažím se přemýšlet racionálně, absolutně nepropadat emocím, panickým situacím a scénářům. To je cesta špatným směrem.“

Kdy byla v sezoně v klubu panická situace?
„Bylo jich víc. (usmívá se) Byly tam dvě dobré fáze a dvě špatné. Začátek sezony byl výborný, spousta vítězství po sobě, postoupíte do vysněné Ligy mistrů. Na to jsme se všichni upínali, prostě devatenáct let, to je historický milník. Pak přichází velký propad, po něm pauza, vlastně restart, po němž jsme vyhráli sedmkrát osmkrát po sobě, s koncem podzimu dokonce desetkrát. Tým se zvedne, vypadá slušně, vyhrává, ale pak vám to zase upadne. Vidíte, že je něco špatně v týmu, v realizačním týmu. Ty propady mě hodně bolely.“

Kvůli nim přišlo loučení s koučem Larsem Friisem. Bylo to složité? Vycházeli jste spolu velmi dobře.
„Jednoznačně, je to tak. Lars je skvělej chlap. I když sezona nedopadla dobře, stopa, kterou ve Spartě zanechal, je podle mě velká. V první fázi jako Brianův asistent, pak hlavní trenér. I když se po dvou vrcholech a pádech ukázalo, že to není pro Spartu dlouhodobý trenér. Přesto na něj nedám dopustit. Ale říkat, že je to neúspěšný trenér? S tím absolutně nesouhlasím.“

Rozhovor pokračuje pod grafikou

Objasněte to.
„Pokud někdo dostane Spartu po devatenácti letech do Champions League… Postup nese jméno Larse Friise, on to dokázal.“

Přesto sezonu hodnotíte jako neúspěšnou.
„Ano, z toho vychází hodnocení. Je tam spousta věcí, které jsme měli udělat jinak. Ale my se z nich poučíme, bude to minulost a my budeme koukat dopředu. Sparta bude zase v dobré kondici! (velmi důrazně) O to vůbec nemám strach. Je jasné, že se bavíme o tom, jestli jsme některé věci neměli udělat dřív, nesáhnout do toho víc, provést obměnu. Už jsem se náš myšlenkový proces snažil několikrát vysvětlit, proč jsme dělali, co jsme dělali. Chtěli jsme udržet stabilitu, nedělat tolik změn, netlačit to hned dál. Odešel trenér Priske, dva zásadní, stěžejní hráči Krejčí s Kuchtou. Teď bychom tady třeba seděli s tím, že to Lars nezvládl dlouhodobě, že nepostoupil do Ligy mistrů. Ty váhy byly strašně složité.“

Myslím si, že přestavba začala už v zimě

My jsme přesvědčení, že byste nepostoupili, Ligu mistrů zajistili zavedení hráči.
„To je ono. Slavia teď ví, že bude hrát Ligu mistrů, proto dělá logické věci. My jsme nevěděli, jakou budeme hrát soutěž, byla před námi tři předkola. Proto můžeme jen spekulovat, co se udělat mělo, co nemělo. My si dobře uvědomujeme, co jsme udělali špatně, ale jsem ve funkci šestý sedmý rok a tohle byl největší cíl celého klubu i mého působení. Tým se pomalu stavěl, investovalo se do mladých hráčů, jako byli Krejčí, Hancko. Kluci postupně ,došli‘, pak jsme začali přivádět víc zahraniční kvality a byl to skvělý mix. Klub a tým se neustále posouval a teď před ním byla Liga mistrů. Řekli jsme si, teď do přestavby nepůjdeme, počkáme ještě rok. Je to hrozně těžké, možná jsme se na to až moc upnuli, ale dostali jsme se tam. A tam nám to dalo strašně přes držku.“

To je pochopitelné, ale proč jste do mužstva více nesáhli v zimě?
„Market je jiný než v létě, přesto si myslím, že přestavba v zimě začala. Přišli zajímaví hráči, třeba Uchenna, Ševínský, Vydra, což jsou kluci ve skvělém věku. Vrátil se Kuchta, přišel Kofod Andersen, což je pro mě dobrý hráč, který to samozřejmě musí dokázat.“

Proč to zatím nepředvedl?
„Nepůjdu do detailů, ale byly tam některé věci, které nás provázely celou sezonu. Ať už to byla zranění nebo rodinné problémy některých hráčů. Bylo jich víc a víš, jak to je, když máš takové potíže. Prostě máš obrovské trable, postihne tě to na hřišti, nemáš čistou hlavu, nehraješ dobře. Přestavba ale prostě začala v zimě a bude pokračovat s novým trenérem.“

Bude i s Brianem Priskem tak rázná, jak jste naznačovali?
„Měli jsme nějakou představu a s Brianem ji logicky modifikujeme. Ale je jasné, že změny v kádru i realizačním týmu jsou jednoznačně potřeba. Víme to a udělají se. Půjde i o další departmenty, tedy oddělení v klubu, musíme to osvěžit.“

Už Priskeho příchod je zásadní bombou. Kdy jste si řekl, že Friis musí skončit?
„Pohár v Olomouci bylo úplné finále. Tři roky zpátky jsme před finále poháru na Slovácku odvolali Pavla Vrbu a nepřineslo nám to vůbec nic. V zápase jsme vypadali úplně příšerně.“

Rozhovor pokračuje pod grafikou

Ale to vlastně bylo před ním i po něm, že?
„Jo, tam byl ten slejvák, nehrálo se, pak jsme ho odvolali, ale nepomohlo to.“

Letos jste ve finále padli se Sigmou, o čtyři dny později na Baníku. V obou případech jste o poločase prohrávali 0:3. Jak jste to nesl?
„To si dokážeš představit. Jak by bylo tobě, když v sedmé minutě prohráváš o dva góly a je to strašné? Ten tým byl úplně smotanej, projevily se vlastně všechny trable, které jsme měli během sezony. Úplně jsme přestali hrát. Začali jsme se přizpůsobovat českému stylu, zjednodušili jsme to, nakopávali, ale na to ten tým není postavený. Jenže jak kluci neměli sebevědomí, trenéři jim to chtěli ulehčit, což je pochopitelné. Jenže když nehrajeme, nemáme šance, nejsme postavení na to, abychom to umlátili.“

Bo Svensson byl mezi kandidáty, další spekulace byly mimo

Napravit věci přichází Priske. Jak jste dospěli k velkému návratu?
„Ve finále jsme chtěli mít tři plus jedna. To jedna byl Brian, u nějž nemusíte procházet procesem, který absolvujeme s dalšími, což je telefonát, videohovor a osobní setkání, abyste na sebe získali ten feeling, aby měl trenér baterii věcí, které potřebujeme. Briana nemusíte konfrontovat, protože ho znáte. U něj jsme zjišťovali věci, proč mu to nevyšlo ve Feyenoordu. Takže byl tři plus jednička, ale pak bohužel, což život přináší, přišla moje příhoda a proces se nám o nějakých deset dnů zpozdil. Já jsem všechno řídil, drivoval, ale pak to musel přebrat Tomáš Sivok, který odvedl dobrou práci, ale už to nebylo tak plynulé. Nakonec jsme byli spokojeni s tou trojkou, dokázal jsem si představit, že jeden z nich bude trénovat Spartu.“

Kdo mezi nimi byl?
„Můžu potvrdit, že Bo Svensson byl kandidát, je to výborný trenér. To jste trefili. (usmívá se) Další spekulace byly mimo.“

Mluvíte o procesu. Kdy jste začal trenéra řešit?
„Máš filozofii klubu, jak chceš hrát, jasná kritéria, jakého trenéra chceš. Já s trenéry během sezony nejsem v kontaktu, ale každý z nich už má teď agenta. Z respektu k současnému trenérovi, tedy Larsovi, nikdy s trenéry nemluvím osobně ani po telefonu. Dokud tady je, řeším to jen s agenty. U Briana je to jednoduché, protože jeho agent má u nás některé hráče, tak jsem s ním v kontaktu.“

Co se děje dál?
„Agent řekne: ,Chce si to poslechnout, nechce‘. Já jsem ten, který neslyší na ,nevím, uvidíme, počkáme‘. Čili u mě to je buď ano, chceme se bavit, nebo se nebavíme. Takže v tomhle je to vlastně jednoduché. K Brianovi – agent se ptal, jak si stojíme, já se ptal, jak se daří Brianovi. Není to tak těžké, jak se zdá. Když skončil Lars, už jsme měli jasně daný rámec trenérů.“

Dobře, Priske je zpátky. Přesvědčte fanoušky Sparty, kteří mají pochybnosti, že to bude podruhé fungovat jako poprvé. Rozprášíte je?
„Chcete kratší, nebo delší verzi?“

Klidně delší, ale přesvědčivou.
„Samozřejmě, návraty jsou vždycky těžké. Vezmu to od konce. Prostě berete někoho, kdo za dva roky ve Spartě vyhrál tři trofeje. Kdo tohle dokázal? Bylo by těžké někoho takového najít, proto když jsme se ve finále rozhodovali, jestli ho vzít zpátky, největší argument byl, že zná prostředí, zná ligu jako takovou, zná nás, což sice není nejdůležitější, ale historie tam je. Víme, co tady odvedl za práci. Teď máme obrovskou ztrátu na Slavii, dostávali jsme strašně moc gólů a víme, že defenzivu vylepší. Když jsme si sesumírovali body, nešlo o nějaký no brain, bezmyšlenkovitý náhled, ale tohle převážilo. Rozhodně nešlo o postup v panice. Když Brian přijel o víkendu do Prahy, byli jsme domluvení, dorazil jen podepsat smlouvu, ty body, o kterých jsem mluvil, převážily.“

Ale když Priske skončil, vy jste celkem tvrdě pojmenoval jeho chtíč odejít. Nezměnilo to váš vztah? Je napraveno?
„Zase to není žádná věda. Když jsem ve Spartě začínal jako sportovní ředitel, myslím hned při první tiskovce, co jsem měl, dal jsem si závazek, že nikdy nebudu sparťanského fanouška zavádět na slepou kolej, vždycky řeknu věci, jak opravdu jsou. Teď se svět změnil sociálními sítěmi, že oni často nevěří, co jim řekneš, protože si myslí, že za tím je něco jiného.“

Vědeli jsme, že musíme Priskeho nechat jít

Myslíte případ Veljko Birmančevič?
„Je to vedlejší, ale vlastně trochu smutné. Lars jako hlavní trenér řekne, že je Birmančevič zraněný, protože prostě je, jenže lidi si myslí, že je někam zavádíš, prostě ti nevěří. Ale jak by sis mohl dovolit říct, že je zraněnej, a on by nebyl? Přesto jsem si řekl, že musím povědět, jak to s Brianem bylo. Přece si nebudu vybírat. Proto jsem řekl, že už tady nechtěl být. Nemůže ho to poškodit, tak to přece není. Ono se stejně nestalo nic strašně dramatického… Měli jsme v plánu spolu dojet tři roky, ale najednou měl před sebou nabídku Feyenoordu, kterou podle svých slov nemohl nevyužít. Chápu to u hráčů, u něj, když má před sebou takový klub.“

Ale úplně v pohodě jste nebyl.
„Bylo pro mě těžké, přesto jediná věc mě mrzí, že to z jeho strany mohl uchopit jinak. Ale nebylo to nic zásadního, co by zbouralo naše vztahy. Brian byl ve fázi, kdy Spartu trénovat nechtěl, a my jsme se nějak museli zachovat. Stojíte před rozhodnutím, jestli říct O. K., nebo mu říct, že má smlouvu ještě na rok a zapikolovat ho tady. Ale jak to bude vypadat u člověka, který na Strahově řídí šedesát lidí? Bude mít stejnou energii, entuziasmus, na čemž to má postavené? V tu chvíli jsme věděli, že ho musíme nechat jít.“

Ještě na podzim při zápase na Feyenoordu v Lize mistrů se zdály být vztahy z obou stran dost chladné.
„Už jsme se normálně bavili. Jak už jsem říkal, během celého roku jsem měl dobrý přehled o něm od agenta, občas jsme si spolu vyměnili pár zpráv, jaká je situace.“

V Rotterdamu neuspěl. Je na tom podobně jako Sparta.
„Máme za sebou generálně strašnou sezonu. Neberu teď Ligu mistrů, ale to, jak se tým vyvíjel, jaké měl vrcholy a pády, hráči nevypadali dobře, systémově jsme nevypadali dobře. Brian má za sebou neúspěšné angažmá ve Feyenoordu. Takže ten čas spojit naše cesty zase nadešel.“

Je z trenéra cítit stejný hlad jako před třemi roky?
„No, jednoznačně. Byla to další zásadní věc, v jakém je nastavení, protože ho znám a vím, v jakém byl, když jsem ho přiváděl poprvé.“

Tehdy také nebyl na vrcholu, že?
„Situace byla pro něj skoro stejná, přicházel po neúspěšném angažmá v Antverpách. Teď má za sebou anabázi ve Feyenoordu, kde byl šest sedm měsíců, v únoru skončil. Takže on ví, že nemůže jít do nějakého komfortu, hraje o svoji reputaci, aby to u nás zase ukázal a mohl jít zase do nějakého většího nebo třeba top klubu.“

O budoucnost Sparty nemám sebemenší obavy

Je si toho vědom?
„On i teď měl kluby, kde byl na rozhovorech, kam byl pozvaný, pořád jich bylo dost. Ale je mu jasné, že pokud by to u nás nezvládl, už to bude mít těžší a těžší. Ale pokud by to znovu dokázal, což my doufáme, přijde pro něj zase velký klub.“

Jste si jistý, že to zvládne?
„Sparta bude prostě zpátky, bude silná těmi změnami, co se udály. Je tady nová energie, naděje, kterou sparťanským lidem, tomu táboru Brian dá. O budoucnost Sparty nemám sebemenší obavu, protože přes spoustu věcí, co se udělalo špatně, z kterých se poučíme, budeme pokračovat v těch, které – myslíme si – děláme dobře.“

Které máte na mysli?
„Když vezmeš tu dlouhodobost, long plan, co děláš napříč kategoriemi, áčko, béčko, kam posíláme kluky se rozvíjet. Když vezmeme poslední nároďáky, devatenáct, dvacet, dvacet jedna, tam máme dvacet kluků. Samozřejmě, přijde otázka, kam je dostrkáme, aby hráli aspoň ligu. Když si vezmeš béčko, s jakým věkovým průměrem hrálo druhou ligu, je to skvělý počin. Nikdy bychom nepřistoupili k takovým absurditám, jen abychom se zachránili, aby tam šel hrát Zafeiris. Jen chci říct, že některé věci děláme dobře, některé musíme zlepšit, nechci to zaobalovat. Budeme zpátky, nemám absolutní pochyby.“

Které věci musíte udělat líp?
„Říct jednu by bylo špatně. Od zranění k hladovosti, bylo toho opravdu dost. Dva roky jsme měli skvělou zdravotní statistiku, vždycky jsi měl maximálně jednoho, dva kluky mimo. Teď jich najednou bylo třeba sedm až osm ze základní sestavy, což je pro trenéra hrozně těžké. Pak jsou složité další návaznosti. Vypadne ti Birmančevič, jde tam třeba Daněk. Když se může opřít o Kuchtu a Haraslína, hraje se mu jinak.“

V čem byl tedy problém?
„Bylo EURO a Copa América. Kluci se vrátili dřív, než měli, neměli volno, jaké by si zasloužili, protože hráli po devatenácti letech o Ligu mistrů. Vlastně všichni, co to absolvovali, byli zranění.“

Na příchod Rrahmaniho jsme tlačili, všichni trenérští adepti se ptali proč nehrál víc

Vyšlo vám posílení mužstva v posledních obdobích? Markus Solbakken, Angelo Preciado, Albion Rrahmani, čekalo se, že to budou bomby. Třeba Preciado je podle mě flop.
„S tím nesouhlasím.“

To je v pohodě. Musíte ale vylepšit skauting?
„Už jsem to zmiňoval, je to jedno z oddělení, které musíme nějakým způsobem updatovat. Myslím ale, že je krátkozraké říct, že máme dlouhodobě problém s výběrem hráčů. Největší potíž se ukázala vloni v létě, kdy jsem měl myšlenku zachovat stabilitu, kádr především rozšířit. Věřili jsme, že stěžejní kluci, Kairinen, Laci, budou mít obrovskou motivaci udělat Ligu mistrů a třetí titul. A pak nastane převrat. Počítali jsme, že kluci, které koupíme, dostanou více času, že budou do rotace. Chtěli jsme, aby hrála majorita těch, co už zvládli evropské zápasy s Betisem nebo Galatasarayem. To byla naše základní strategická myšlenka a teď se řekne, že máme špatný skauting.“

Nemáte?
„Proč je Kuchta ve Spartě? Protože má osobní vazby na mého bráchu, jinak by tady nebyl. To je i Haraslín, Čvančara, Krejčí… Postupně jsme doplňovali Sörensenem, Lacim, Kairinenem.“

Dobře, ale co třeba Rrahamni, nejdražší nákup. Na něj je přece třeba mít nároky.
„Není to jednoznačný příběh, nakonec dal jedenáct gólů. V létě jsme utratili peníze jen za Krasniqiho, Cobbaut byl zadarmo, Ross na hostování, vrátili se Suchomel s Daňkem, García nestál skoro nic. Už jsme věděli, že budeme hrát minimálně Evropskou ligu, musím říct, že jsem hodně tlačil na to, aby Albion přišel. Věděl jsem, že můžeme zaplatit víc a že bude Honza Kuchta odcházet. Rrahmani má obrovské přednosti, které jen tak nenajdete, ale má i negativa.“

Ano, zakončení má excelentní, umí kombinovat, ale nevyrovnal se s českou ligou. A co jeho hlava?
„Všichni ti frajeři 3 plus 1 se ptali, proč Rrahmani nehraje víc. Dal góly, umí dát finálku, není to žádný žrout, ale pokud se nevyrovná s fyzičnem ligy, nezvládne běžeckou intenzitu a neukáže sílu zády k bráně, tak tady nebude. Uvidíme, jestli to z něj Brian dokáže vytáhnout, nebo ne.“

Českou cestou nejdete v otázce trenéra. Zkuste vysvětlit, proč ani u hráčů?
„Je to určitě legitimní otázka, jestli nemít v kádru víc Čechů. Jednoznačně. Druhá věc je, že dáváme šanci našim odchovancům, naší akademii: Vydra, Vitík, Ševínský, Suchomel, Rus půjdou do přípravy. Je tam Horák, což není úplně náš odchovanec. Řekněte mi jiný klub v Česku, který jich má tolik. My jsme nezanevřeli na český trh, vůbec ne. My chceme evropský klub, evropské smýšlení s lidmi i hráči, co jsou na Strahově. Co pro ně děláš? Co od nich vyžaduješ? Jak se chovají? Náš směr je jasný a v žádném případě se nebude měnit, dokud já tady budu nějakým způsobem fungovat. Myslím si, že to český fotbal nějakým způsobem potřebuje.“

V čem?
„Lize se daří dobře. Lidí na ni chodí, ale kolik vlastně? Kolik máš českých trenérů v zahraničí? Podívej se na hráče, jak se jim daří, v jakých hrajou klubech. Takže otázka na české hráče je správná, my si ji klademe neustále, ale měnit náš směr prostě nebudeme. Já nikdy nepřivedu trenérovi kluka, kterého nechce.“

Hráče nesmíme předržovat, plán na léto se bude modifikovat

Nejde jen o příchody, ale také o odchody. Vy jste naznačil, že se mění situace Priskeho nástupem. Ale zůstanou Peter Vindahl, Martin Vitík, Kaan Kairinen, Angelo Preciado, Veljko Birmančevič?
„Asi chápete, že vám neřeknu, jak to bude s jednotlivými kluky.“

Zkusit to musíme.
„Někteří hráči sem přicházejí v uvozovkách jako do přestupní stanice, ale to není špatně. Chcete mít hladové kluky, kteří jednou chtějí hrát bundesligu, Serii A, je to pro ně sen. Samozřejmě, pak jde o jejich charakter, jak moc to budou chtít. A také o nás, což je vlastně jeden z důvodů, co jsme neudělali dobře. Kdy je nechat jít? Jakmile je předržíš jednou, dvakrát, prostě to bude mít špatný dopad. Stane se, že dvakrát vyhrají titul, postoupí do Ligy mistrů, zvládnou to, proč sem přišli, pak už tomu nemají co dát a jdou dolů. Pro nás je dobrá reflexe. Nesmíme je předržovat.“

Takže změny budou fakt velké?
„Teď se o tom bavíme s trenérem, jak velké budou. On si samozřejmě nejdřív musí promluvit a osahat hráče, co má v kádru. Plán na léto, jak už jsem říkal, se bude modifikovat, je tam vliv Brianova příchodu.“

Takže oživí Birmančeviče?
„Někdo přijde, někdo odejde. Když si bude Brian myslet, že pod ním bude Birma pracovat líp, tak tam zůstane.“

Bez kafe, ale bojovně. Jak Rosický působil při rozhovoru

KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Neúspěšná sezona, nový trenér – tedy už vyzkoušený. Prostě velký návrat Briana Priskeho. Plány na řez kádru, odchody hráčů, kteří ve Spartě nechali viditelnou část kariéry, kupříkladu finského elegána Kaana Kairinena. Odstup za Slavií, hrbolatý průnik do evropského poháru.

Témata týkající se Sparty byla nasnadě – a byla jich hromada.

Do toho také nepříjemná osobní záležitost. Tomáš Rosický, sportovní ředitel rudého klubu, nedávno musel strávit několik nocí na jednotce intenzivní péče. V podobě vážných srdečních problémů ho dohnalo letité nasazení, stres, tlak, tedy „příjemnosti“, které si užíval jako špičkový hráč i nynější funkcionář.

Zdálo se, že snaha získat jednu z tváří letenského klubu na hodnotící i výhledový rozhovor bude marná. Bylo by to i pochopitelné, proto šlo jen o lehké našlapování, deník Sport počítal s variantou, že by Rosického stejně jako v jeho klasické funkci tentokrát nahradil Tomáš Sivok.

Nakonec to nebylo potřeba, Rosický se nachystal a přijal pozvání na interview. Jaké bude? Zvládne povídání, které se s ním často přehoupne přes hodinu? Bude chtít mluvit o zdraví či o dalších peprných tématech jako je skauting?

Původní představa, vlastně i domluva hovořily o délce nějakých pětatřicet, maximálně čtyřicet minut. I sám zpovídaný přiznal, že po delších osobních debatách je velmi unavený, příliš ho neláká jejich absolvování.

Měl právo kdykoli rozhovor utnout, tak zněla domluva, samozřejmě naprosto přirozená. Jen on sám ví, jak se cítí.

Nakonec strávil na židli zpovídaného třiapadesát minut, byl ve velmi dobré náladě, často se usmíval, chvílemi mluvil velmi bojovně. Kupříkladu když prohlásil neochvějně: „Sparta bude zase silná!“ Pochyby nedal najevo.

Narazil také na svého bráchu Jiřího, hojně kritizovaného skauta Letenských. Bránil ho, připomněl hráče, které do mančaftu přivedl. Opět, je to pochopitelné, se starším Jiřím ho váže pouto, které oba pánové vždy potvrzovali. Na druhou stranu také v tomto tématu přiznal Rosický chyby, naznačil, že dojde ke změnám.

V redakci strávil necelé dvě hodiny, jako dárek si odnesl publikaci Gudy o osudu hokejového tvrďáka Radka Gudase. „Vidíte, nějakou knížku jsem teď sháněl,“ prohodil. Jen jednu libůstku si musel odpustit. Když dostal nabídku, zda si dá před rozhovorem kávu, odmítl. „Nemůžu, štve mě to,“ usmál se.

Rosický: Priske hraje o reputaci, Sparta bude zase silná. Co Rrahmani a řez kádrem?

Chance LigaiSport.cz15. června 202514:00

Kadeřábek o konci v Hoffenheimu: Lidé mě zastavovali a brečeli. Sparta? Uvidíme

FotbalMartin Pešout15. června 202508:40