Auuu! Pastrňák chodí bos. Proč hráči dobrovolně trpí v malých bruslích?
Na sociálních sítích ta fotografie spustila vodopád zábavných hlášek. David Pastrňák u toho vysvětloval, proč na televizní rozhovor po zápase s Kanadou (3:4p) dorazil ve výstroji, ovšem bos. „Mám strašně malé brusle, hodně to bolí, chodidla jsou v nich nasoukané, a tak si je sundávám po každé třetině, aby se mi ulevilo,“ líčil hvězdný útočník.
Až si vydělá víc peněz, bude se moct pořídit nové a větší, zněla jedna z obvyklých vtipných reakcí fanoušků.
No, zrovna v tomhle asi zádrhel nebude.
David Pastrňák totiž zdaleka není sám, kdo dobrovolně trpí v užších či kratších bruslích. Po kabinách celého světa najdete spoustu hokejistů, kteří volí menší velikost než u vycházkové či jakékoli jiné obuvi. O jedno číslo, někdo i o dvě. Proč to dělají?
Jednoduše řečeno: víra v lepší výkon. Hráči potřebují mít nohu pevně ukotvenou, bez jakékoli fuky. Líp se pak odrážejí nebo v rychlosti mění směr. Minimálně si to aspoň myslí.
„Každý to má jinak, ale spousta hráčů potřebuje mít nohu v brusli hodně napasovanou, aby se mu ani trochu nekvedlala,“ říká bývalý útočník Jiří Hudler, jenž si zpravidla bral brusle o číslo menší než pro jiné obutí. „Možná i víc,“ usměje se.
S narvanou nohou, kolen níž je v brusli vakuum, získáváte intenzivnější pocit při odrazu. Prsty jsou nalepené k sobě a vytvářejí plošku, z níž akcelerujete. „I při normálním běhu se na konci odrazu odrážíš prsty, ne z paty. Při atletice, fotbale se taky odrážíš špičkou nohy. Pokud chceš rychle a pořádně zabrat, potřebuješ mít z čeho,“ pokračuje vítěz Stanley Cupu s Detroitem.
Třeba naganský šampion Martin Ručinský nazouval až o dvě čísla menší brusle než třeba tenisky nebo polobotky. O číslo menší velikost si bral Josef Marha. „Pokud máte brusli jen trochu volnější, cítíte se na ledě nestabilní,“ tvrdí pětinásobný švýcarský mistr s Davosem. „Proto si berete menší velikost bruslí. Není to vůbec komfortní, ale cítíte se pevnější a připravenější. Samozřejmě nesmíte mít vyloženě skrčené prsty, to by nešlo vydržet.“
Marha vždycky věřil tomu, že diskomfort nacpané nohy v brusli je pro hokej důležitější než pohoda ve volnější botě. „Podle mého, pokud máte v brusli vůli, neodrazíte se tak dobře jako při úplném sevření nohy. Je to pocit a detail, ale ve hře ztrácíte moment teď a tady. A takových detailů je ve výstroji víc. Pokud je všechny pospojujete, udělají vám ve finále velký celek, který vám při hře pomůže,“ je si jistý.
Dvě čísla dolů už mu však přijdou jako extrém. „No, to už bych asi nedal,“ usměje se. „Ale každý to má jinak,“ dodá jedním dechem.
Faktem je, že z byznysu kolem bruslí začíná být velká věda. „Záleží už i na sklonu brusle, což vychází z poptávky hráčů cítit se v brusli co nejlíp. Jde o nejdůležitější část výstroje, tak proto,“ přidává Jiří Hudler.
A do toho nože, to je samostatná kategorie. Firmy se předhánějí, čím by materiál vylepšili a přesvědčili svět o své jedinečnosti a nutnosti utrácet. Na trhu nyní začínají nacházet místo speciální karbonové „kudly“, které netají ambici přinést naprostou revoluci i s dopadem na viditelně zvýšenou kvalitu hráčského pohybu a úrovně utkání.
Mnoho hráčů řeší i tkaničky, jejich šířku, o materiálu nemluvě. Další téma. „Ano, je to i o tkaničkách do bruslí, jsou normální, tlustší, voskové… Na ledě vypadají všichni hráči stejně, ale každý má nějakou svou specialitu,“ dodává Hudler.
