Kincl o prohře i děsivé nehodě: 130 na tempomatu, pak jsme chytili příkop
Hořkost prohry rychle vystřídala vděčnost za život. Čerstvě sesazenému šampionovi Patriku Kinclovi se v noci ze soboty na neděli cestou z Frankfurtu, kde právě bojoval o titul v Oktagonu, stala autonehoda. Na deštěm zmáčené dálnici dostal smyk a skončil i s manželkou na střeše. Oba vyvázli bez vážnějších zranění. „Na sportovních pásech vůbec nezáleží. Mnohem důležitější jsou ty, které nám zachránily život,“ vyprávěl pětatřicetiletý bojovník ve vyjádření na svém youtubovém kanálu.
Sobotní Oktagon 62 přinesl mimo jiné podívanou, kterou čekal jen málokdo – šampion Patrik Kincl tápal. Překvapivé porážce s Kerimem Engizekem se však hned na poturnajové tiskové konferenci postavil čelem. „Aniž bych chtěl soupeři cokoli ubírat, prohrál jsem si to sám,“ pronesl, načež se ještě v noci vydal s manželkou z Frankfurtu zpět domů. Myšlenky na prohru pak rázem zmizely. Bojovník se na mokré silnici dostal do smyku a skončil v příkopu.
„Ač mě sobotní prohra ještě lehce mrzí, nebudu tu sedět a utápět se v sebelítosti,“ zahájil Kincl video vyjádření na YouTube. „Nebýt těch ostatních okolností, sedím tu zlomený jako vzduchovka. Prohra ze mě spadla jako dešťová voda. Normálně bych se v tom koupal čtrnáct dní nebo měsíc,“ dodal záhy.
Šampion bez drajvu
Kinclovo dvouleté kralování Oktagonu vystihuje jedno slovo – dominance. O to překvapivější byl průběh duelu proti odepisovanému Engizekovi. Čech se prosadil pouze v jednom kole a ve zbývajících dvaceti minutách se jen pokoušel najít vhodnou chvíli pro výpad, marně. „Stojím za prvním vyjádřením na tiskovce. Ten zápas jsem si prohrál sám,“ přiznal.
Rozpačitý výkon bojovníka, který v poslední sérii porazil čtyři držitele prestižních evropských pásů, podnítil řadu otázek. Limitovaly Kincla zdravotní komplikace? Dopadla na něj atmosféra nepřátelské půdy? Nedoběhlo ho v kleci náročné shazování?
„Nepodařilo se mi vyjet na nějaký delší tréninkový kemp, což způsobila řada zranění. Vždy, když jsem měl vyrazit na týdenní nebo desetidenní turnusy, z čista jasna přišlo zranění, ať už to bylo vykloubení prstu nebo výron kotníku,“ poodhalil český bojovník překážky. Každopádně přípravu v domácích podmínkách zhodnotil kladně.
Ač se ještě den před zápasem diskutovalo o výrazně propadlých tvářích, shazování i následné dobírání váhy komplikaci nepředstavovaly. „Na večerním veřejném vážení jsem se cítil na devadesát devět procent připravený do boje. Klidně bych si už jedno kolo dal. Nic tedy nenasvědčovalo tomu, co se pak odehrálo v zápase,“ vzpomínal bojovník.
Start zvládl Kincl dobře. Pohlídal si soupeřovy starty a nedovolil mu zahájit boxerské kombinace, ve kterých by hrozilo KO. S vlastní ofenzivou však nepřišel.
„Věděl jsem, že je zvyklý bojovat na dvě kola. Nechal jsem ho tedy se vydýchat v úvodu, což se dařilo. Po první a druhé pětiminutovce byl zafuněný, dal do toho víc sil a bylo vidět, že mu dochází. Já blbec mu ale nechal iniciativu i potom,“ popisoval trpce bijec. „Zůstal jsem ve fázi taktiky, kdy mu beru kondici, prodlužuju zápas, a nedokázal jsem přebrat otěže.“
Nedůslednost ve wrestlingových útocích, absence tvrdších delších kombinací. Kincl sbíral úspěchy pouze s nízkými kopy. Ty ale na finiš či bodovou výhru nestačily. „Nechci se vymlouvat na atmosféru, ale nezvyklé to opravdu bylo. Nastupujete a vidíte těch osmapadesát tisíc lidí, jak na vás bučí, vnímáte je blízko v těch koridorech a slyšíte nadávky,“ vyprávěl někdejší šampion dopad nepřátelského teritoria.
Před závěrečným pátým kolem Kincl věděl, že se v oněch pěti minutách musí naprosto vydat a jít nekompromisně po ukončení. Nestalo se. „Čekal jsem ale na tu správnou chvíli k útoku, až jsem ji prováhal,“ přiznal zklamaně. „Sečteno podtrženo, zápas byl prováhaný. Do budoucna takhle zápasit nemůžu, to nejde… příležitosti si budu v kleci tvořit sám,“ dodal.
Jsou i důležitější pásy než ty sportovní
„Není nic horšího než prohrát na historicky největší MMA akci, protože vás sleduje nejvíc lidí na světě. Já jsem ale rád, že jsem si štěstí vybral později,“ vydechl pětatřicetiletý Kincl během vyprávění té ještě nepříjemnější scény uplynulého víkendu.
„Když jsme se vraceli, stala se nám někde za Plzní nehoda. Měl jsem zapnutý tempomat na sto třicet. Jeli jsme do kopce, auto zpomalovalo, a tak zabral výkon. Objížděl jsem auto, které na mě z mokré silnice chrstnulo vodu. Řekl jsem si, že může přijít problém, takže jsem lehce přišlápl brzdu, abych vypnul tempomat, načež jsem chytil smyk a už jsme valili. V celkem vysoké rychlosti jsme chytli příkop a otočili se na střechu,“ popsal bijec.
Kincl během smyku duchapřítomně nasměroval vůz mimo vozovku a ne do vnitřních svodidel, kde by riskoval střet s jinými automobily. Vážným zraněním se tak dvoučlenná posádka vyhnula. „Manželka je lehce potlučená. Já jsem na tom dobře ve smyslu, že nevím, co mě bolí ze zápasu a co z bouračky,“ pousmál se bojovník unaveně.
Jeho manželka byla z místa odvezena záchrannou službou do plzeňské nemocnice, kde zůstala na pozorování. „První, na co myslela manželka, bylo, že jsme tu mohli nechat naši malou samotnou jako sirotka. To vám pak sakra dojde, že na sportovních pásech vůbec nezáleží. Mnohem důležitější jsou ty, které nám zachránily život,“ vzpomínal Kincl.
